Tandariáš a Floribella

1 Tuto ſe poczina Tandariaſs
2 Bẏl geden kral ten ſlul Artuſs
3 Toho mile každý poſluſs,
4 Ten byl tak dobrẏ ytak mocnẏ
5 Wewſſıj prawdie wſſem ſpomocnẏ
6 Mnoho kraluow weň ſluſſalo
7 A mnohe knieze wſluzbie stalo
8 Ten gest miel obyczey ten
9 Ze wruok kazdy dwuor geſt swolal
10 Tutt gest wẏdal rozlicznẏ zbor
11 Wzdy ſe na letnice poczal
12 A wedbbu nedıeli ſe ſkonal
13 Czoſ krzeſtianſtbba naywıecz kde bẏlo
14 Dobrẏch druhuobb tu musylo
15 Wſſıchni przytom dbborze bẏti
16 A nemohl ẏ geden toho zbyti
17 Aby kdbboru nemuſẏl geti kniezata ẏ pani
18 Panny panie take take bylı zwani
19 Aby wſſıchni przigeli,
20 A tu ſbbu kratochwil gmieli
21 Kral artuſs ten obyczey miel
22 Doniewadz nowin nezwiediel
23 Dotud negedl nizadny den ani pil
24 Pak ſe przıhodi czas ten
25 Ze panicz przyhna prabbie gemu tu nowinu

26 Rzka panna gede kſtanu tbbemu
27 A ta mi ſe tak kraſna zda
28 Ze weſſken ſwiet kraſſıj nema
29 Gegie mimochodnik okowan tak bohatıe
30 Jako weſſken horzẏ w zlatie
31 Dek geho ywſſelıke przẏkritie
32 Gehoz nizadnẏ newidal naſbbietie
33 Tak draheho okobbanie
34 Czẏ vpanny ni vpanie
35 Jakozto ona gmiegıſſie
36 Gegie kuoň obwieſſen bieſſe
37 Weſſken okolo zlatymi
38 Zwonczy welikymi y ſmenſſimi
39 A když ponuknu k chodbie konie
40 Tehdy se tıj zwonczy zazwonie
41 Tak ſladcze yako warhanẏ
42 Kde ysu naylepe prziprabbenẏ
43 Naniez take drahe rucho bieſſe
44 To yakzto wuohňıj horzieſſe
45 Od zlata y od draheho kamenie
46 Ze tu ẏ zadnẏ czlowiek nenie
47 By kdy tak drahu wıecz wıdal
48 Genz przytakych wieczech bywal
49 A kdyz ſe przẏbliżıj panna kſtanu

50 Kral kazal kniezatuom ẏpanuom aby proti ni wy:/:geli
51 A kdyžto gſu gẏ vzrzeli to ſu obecznie mluvili
52 Ze gſu kraſſẏ nikdy newidieli,
[...]

118 Tuto panna znamenawſſi sluzbu panicze raniegi wſtawala
119 Panna kdyz to znamenala
120 Tehdẏ tıem raniegi wſtawala
121 Chtiecz abẏ gıj zameſſkal
122 A przed gegi komnietu neſtal
123 Ale on cziem dele tıem raniegı wſtabbaſſe
124 K ſluzbıe gegie a milegi
125 Nemohla panna tak rano bbſtati
126 By ho nenalezla przed komnietu ſtati
127 W ktere dobie wze to panna umẏſl ſobie
128 Neb gemu tak mila bieſſe
129 Nicz mıleiſſıeho negmiegiſſe
130 Toho geſt neſmiel gıj zgewıti
131 Neb by muſẏl hlawẏ zbẏti
132 Az ſe geden czas przihodi
133 Kdyz panna za ſtolem ſedie
134 Panicz gi przıklekuge ſluzieſſe
135 A chleb przed ni kragieſſe
136 Wzezrzebb na ni pocze ſe nepomnieti
137 Ẏ ge ſe ruku sbbu krageti
138 Zawola fflorıbella naň
139 Rzkucz ſbbu ruku ohledaẏ
140 Tandariaſs ohledaw ruku wen bieze

141 Wyniebb ruku ẏ obwieže
142 Opiet ſe przed pannu zaſe bbrati
143 Y pocze giı przıſluhowati
144 Panna pocze ſe tomu dıbbıti
145 Ze ſebe nemohl cziti kdyz gest poczal ſbbu ruku krageti
146 Newelmi to tak dluhẏ czas ſta
147 Az panna gedno gıtro rano wſta
148 Nalezla gey przed komnietu ſtati
149 An gẏz hotow gıj ſluziti
150 Netaze panna ruku umyti
151 Sama zwlaſſtie gide wuokencze
152 Ẏ zawola k ſobie panicze
153 Tandariaſs przıſſed kni nakolenu przıklecze
154 Panna gemu mile wecze
155 Wſtan a powıez mi czo ſy myſlil
156 Zdalis ſebe pronicz neczil geſſtos ſbbu ruku
157 Kragel kdyztos przed ſtolem przıklekuge ſluzil
158 Panicz wecze tak kazanye nebẏlo
159 Nicz znepomnienie nez nechtie to mi ſe ſtalo
160 Panna pomlczewſſiı malo
161 Wecze powiez ıakztt wıerzẏ
162 Natom ſbbu wıeru zawıezẏ
163 Zet toho zadnẏ nezwj nezli sama wa gedine,

164 Protoz pobbiez mi ſe neboge
165 Panicz wecze panno żadna moge
166 Acztt mi gest bez ſebe byti
167 K tbbe wıerze chczy ſe puſtıti
168 Acz bych gmiel ſto zıbbotuow
169 Byl bych wſſech wazıti hotow
170 Protie kralowno naykraſſie
171 Wiez to zes ma naymileiſſẏ
172 Doniewadz muoy zıbbot zibb geſt

1 Zde zde začíná Tandariáš
2 Byl jeden král, který se jmenoval Artuš.
3 To ať si každý s potěšením vyslechne.
4 Jak byl dobrý, tak byl mocný,
5 ke každému ve vší spravedlnosti nápomocný.
6 Poslušno mu bylo mnoho králů,
7 sloužilo u něj mnoho knížat.
8 Měl takový zvyk,
9 že každý rok svolal dvůr.
10 Bylo to pestré shromáždění.
11 Začalo vždy na Letnice
12 a trvalo dva týdny.
13 Co nejvíc hrdinů ze všeho křesťanstva
14 muselo být vždy zde.
15 Všichni byli povinni sejít se na tomto dvoře.
16 Ani jediný nesměl chybět.
17 Aby nebylo třeba knížata a pány přemlouvat,
18 pozvány byly i panny a paní,
19 tak aby se dostavili opravdu všichni
20 a nalezli zde potěšení.
21 Král Artuš měl takový zvyk,
22 že dokud se nedozvěděl nějakou novinku,
23 celé dny nejedl ani nepil.
24 A tak se tedy jednou stalo,
25 že se k němu přihnal jeden panic a sdělil mu takovouto novinku:

26 „K tvému stanu jede panna,
27 jež mi připadá tak krásná,
28 že na celém světě není krásnější.
29 Její mimochodník je okován tak bohatě,
30 jako by celý zářil zlatem.
31 Takové jsou i deky, jimiž je přikryt!
32 Nikdo na světě ještě neviděl
33 tak nákladné okování,
34 ani u panny, ani u paní.“
35 Žádná neměla to, co ona.
36 Její kůň byl ověšen
37 kol dokola zlatými
38 zvonci – velkými i malými.
39 Když koně pobídli do kroku,
40 všechny zvonce se na něm rozezvučely
41 tak sladce jako varhany,
42 když jsou dobře naladěné.
43 Rovněž panna měla na sobě drahé roucho,
44 které plálo jako v jednom ohni
45 díky zlatu a drahokamům.
46 Není na světě člověka,
47 který by někdy viděl něco tak vzácného –
48 ani mezi těmi, kteří s podobnými věcmi přicházeíj do styku.
49 Když se panna přiblížila ke stanu,

50 král rozkázal knížatům a pánům, aby jí vyjeli vstříc.
51 Všichni, kdo ji spatřili, pak veřejně prohlašovali,
52 že ještě nikdy neviděli tak krásnou pannu.
[...]

118 Zde si panna všimla, jak jí panic slouží, a vstávala o to dříve
119 Když si toho panna všimla,
120 začala vstávat ještě dříve.
121 Nechtěla, aby ji zastihl
122 a stál před její komnatou.
123 Jenže on vstával čím dál tím dřív
124 a stále ochotněji, aby ji mohl obsloužit.
125 Panně se nedařilo vstát tak brzo,
126 aby ho nenalezla, jak stojí před komnatou.
127 Tehdy si to panna uvědomila.
128 Vždyť mu byla tak milá,
129 že mu nebylo nic milejšího než ona.
130 Nesmělo to ale vyjít najevo,
131 protože jinak by přišel o hlavu.
132 Až tu se jednou stalo,
133 že panna seděla za stolem
134 panic ji vkleče obsluhoval
135 a krájel před ní chléb.
136 Pozdvihl zrak a zapomněl se,
137 až si začal krájet ruku.
138 Floribella vykřikla a řekla mu:
139 „Dávej pozor na svou ruku!“
140 Tandariáš se na ni podíval a vyběhl ven.

141 Ruce ulevil a obvázal si ji.
142 Zase se vrátil zpátky před pannu
143 a začal jí přisluhovat.
144 Panna se tomu podivila.
145 Jak to, že sám sebe nevnímal, když si začal krájet ruku?
146 Netrvalo dlouho
147 a panna jednoho rána opět brzy vstala
148 a nalezla jej, jak stojí před komnatou,
149 připraven jí posloužit.
150 Tentokrát panna nežádala omytí rukou,
151 ale poodešla sama stranou k oknu
152 a zavolala panice k sobě.
153 Tandariáš před ní poklekl.
154 Panna ho příjemným hlasem oslovila:
155 „Vstaň a řekni mi, na co jsi myslel.
156 To ses jen tak přestal cítit, když jsi zakrojil
157 svou vlastní ruku, jak jsi klečel a sloužil u stolu?“
158 Panic odpověděl, jak se sluší: „To nebylo tak,
159 že bych se zapomněl, stalo se mi to spíš omylem.“
160 Panna na chvíli zamlkla
161 a pak ho znovu oslovila: „Řekni mi to. Tak jak ti důvěřuji,
162 tak se i věrně zavazuji,
163 že se to kromě mne samotné nikdo nedozví.

164 Proto se neboj a pověz mi to.“
165 Na to panic odpověděl: „Má toužená panno,
166 i když budu muset o sebe samého přijít,
167 chci se spolehnout na tvou věrnost.
168 I kdybych měl sto životů,
169 všechny bych pro tebe nasadil,
170 nejkrásnější královno.
171 Věz, že budeš moje nejmilejší,
172 dokud bude můj život živ.“

1 Here begins Tandariáš
2 There was a king named Arthur.
3 May everybody enjoy listening about this!
4 He was good as well as mighty,
5 justly willing to offer help to all.
6 There where many kings that obeyed him.
7 and many princes that served him.
8 He had a custom
9 to summon the court every year.
10 What a diverse assembly!
11 It always started on Pentecost
12 and lasted for two weeks.
13 All available heroes of the Christianity
14 had to be present.
15 Everyone was obliged to attend this court,
16 not even one could have missed it
17 or stayed absent. Princes, lords,
18 maidens and ladies too, all of them were invited
19 in order to come
20 and enjoy a good pastime.
21 King Arthur had a custom
22 that until he heard of some news
23 he never ate or drank anything.
24 It happened once
25 that a young boy rushed in and announced him these news:

26 “A maiden rides towards your tent.
27 She seems to me so beautiful
28 that she is the most beautiful maiden in the world.
29 Her palfrey is so richly equiped
30 as if it whole shone with gold.
31 The same for the saddlecloth and blankets in which it is covered.
32 Nobody has ever seen
33 such expensive horseshoes
34 by any maiden or lady.
35 No other woman possessed anything like that.”
36 Her horse was festooned
37 all around with golden
38 bells of various size – big and small.
39 When they spurred the horse to walk,
40 all the bells started to ring
41 as sweetly as the organ
42 that is well tuned.
43 The maiden wore also a costly robe
44 which shone like in fire
45 because all the gold and gems.
46 There is nobody
47 who would have ever seen anything so expensive
48 not even amongst those who got in touch with these things.
49 When the maiden arrived closer to the tent,

50 the king ordered to the princes and the lords to ride to meet her.
51 All of them who saw her then claimed publicly
52 that they had never seen such beautiful maiden.
[...]

118 Here the maiden noticed how the boy served her and she started to get up even earlier
119 When the maiden noticed this,
120 she started to get up even earlier.
121 She didn’t want him to meet her
122 and stand before her chamber.
123 In spite of this he got up earlier and earlier
124 and more and more willingly, in order to serve her.
125 The maiden wasn’t able to get up so early
126 that she wouldn’t find him standing before her chamber.
127 In that time the maiden became aware of this:
128 she was so dear to him!
129 There was nothing as dear to him as she was.
130 Yet he couldn’t manifest it
131 because in that case he would lose his head.
132 Eventually, it happened once
133 that the maiden was sitting at the table
134 and the boy served her, kneeling before her
135 and cutting some bread.
136 He raised his eyes and forgot himself
137 so that he started to cut his own hand.
138 Floribella cried out and said to him:
139 “Watch your hand!”
140 Tandariáš looked at his hand and ran out.

141 He freed his hand and bandaged it.
142 Then he returned back before the maiden
143 and started once again to serve her.
144 The maiden wondered about it.
145 Why couldn’t he feel himself while he began to cut his hand?
146 Not after a long time
147 the maiden once again got up soon in the morning
148 and found him standing before the chamber,
149 ready to serve her.
150 This time she didn’t ask for washing her hands
151 but instead she went alone aside by the window
152 and called the boy to come to her.
153 Tandariáš knelt before her
154 and the maiden asked him sweetly:
155 “Stand up and tell me what you had in your mind.
156 Did you gratuitely stop feeling yourself when you have cut
157 your own hand, while kneeling and serving at the table?”
158 The boy answered properly: “No,
159 I didn’t forget myself. It happened rather against my will.”
160 The maiden became quiet for a moment
161 and then she asked him once again: “Tell me. As much as I have confidence in you,
162 I faithfully promise
163 that no one except me alone will ever learn about it.

164 So don’t be afraid and tell me.”
165 The boy replied: “My desired maiden,
166 although I will have to lose myself,
167 I want to rely on your fidelity.
168 Even if I had hundred lives
169 I would risk them all for you,
170 the most beautiful queen.
171 Be aware that you will be my most beloved
172 as long as my life lasts.”